Nová Pec na jihu Čech bude v průběhu tohoto víkendu dějištěm atraktivního lyžařského závodu. Jedním z jeho organizátorů je také střelec Jan Kůrka, který má ve své sbírce zlatou olympijskou medaili z Mexika 1968. „Bude to první ročník závodu. Rozhoupali jsme se k tomu, abychom oživili lipenskou lokalitu, která se bohužel vyklidňuje,“ říká úspěšný sportovec.
Vnímáte tedy úbytek zájmu
o Novou Pec a její okolí?
Nevím, kdo za to všechno může, ale padla tam celulózka, padla tam nádherná pila, která má dříví po ruce, ale vozí se do Rakouska. Lidi přicházejí o práci. Třeba v Loučovicích je úplně katastrofální stav. Viděl jsem to na vlastní oči.
Proto organizujete běžecký závod?
Olympionici byli seznámeni se stavem věcí. Když nás oslovili starostové, kteří žádají o všechno možné, jen aby tam udrželi život, byli jsme pro. Dobrou aktivitou je sportovní turistika. Pro rekreační sport má tato oblast ideální podmínky. Nová Pec, Frymburk, Loučovice, tam jsou nádherné kopce. Je to zdravý kraj v podstatě se stále ještě nedotčenou přírodou.
Vy sám také vyrazíte na běžkách do terénu?
Miluju běžky. Jezdím do Rakouska na Schöneben a na další místa. Tam je to navíc otočeno na jih, my máme stranu na sever, byl by hřích něco podobného nepodniknout. Jsem s lipenskou oblastí úzce spjat.
Z vašich slov je znát, že do okolí Lipna rád jezdíte…
…mám tuto oblast opravdu hodně rád. V roce 1960 jsem u Lipna čistou náhodou zakopnul o sportovní střelbu.
Takže se dá říct, že jste na Lipně nastartoval kariéru, která vás přivedla až k zisku olympijského zlata?
Byl jsem na Lipno poslán jako dobrý cvičenec ze druhé celostátní spartakiády. Bylo to za odměnu, s plavkami a ručníkem. Právě tu bylo soustředění krajských reprezentantů. Stříleli tam kluci z Budějovic, to už byli machři. Oni měli flinty, háky, já přijel s plavkami.
Hned jste střelbě přišel na chuť?
Bavilo mě to. Nejdřív mě to ale strašně dopálilo, naštvalo. Bylo se mnou sedmnáct kluků, tvrdě jsme trénovali. Já je musel uprosit, aby mě odtud nevyhodili.
Proč by vás měli vyhazovat?
Proběhly tři kontrolní závody, já v nich skončil třikrát sedmnáctý.
To není nejlepší začátek pro pozdějšího olympijského vítěze…
…jenže já měl velkou ctižádostivost. Když jsem se vrátil domů do Pelhřimova, tak jsem dostal lepší malorážku, přihlásili mě do klubu Agrostroj Pelhřimov, tak vlastně začal moje sportovní kariéra. Všechno tedy bylo díky Lipnu. Ať hledám kořeny, kde hledám, osudová chvíle se odehrála právě tam.
Ve sportovní kariéře jste pokračoval na střelnici v Českých Budějovicích?
Pak jsem se vypracoval. Nechci se chlubit, ale po dvou letech tvrdého tréninku jsem se ohromně zlepšil. Já byl zvyklý tvrdě trénovat. Když jsme přijel na jih, bylo mi patnáct, už jsem ale byl krajský přeborník v muší váze v boxu. Díky fyzičce a tomu, že jsme trénoval tvrději a lépe než ti druzí, tak během dvou let jsem kluky začal porážet. Pro ně to bylo strašně nepříjemné, ale vždy jsme byli kamarádi. Jezdil jsme do Budějovic na ligu, na krajské přebory. V osmnácti mě nominovali do střelecké rady. Říkali si, je mladý, ať tam jezdí, my staří Pelhřimáci nemáme čas. I tím jsem prohloubil kontakty, získal lepší malorážku, pak už jsem byl automaticky Budějčák.
Ve vrcholné kariéře, když už jste byl ve světě uznávaným střelcem, jste se na Šumavu rád vracel?
Jezdili jsme tam na trénink síly. To už jsem byl jako profík. Stožec, Jelení vrchy, tam se kácely obrovské krásné stromy, byla to doba šedesátých let, kdy ještě nebyly jednomušky, ale jenom dvoumušky. Tou porazili pěti nebo šestikubíkový strom. My, sportovci, jsme museli kmen osekat, ořezat, udělat práci, kterou dnes udělají pracovníci s motorovými pilami. Někdy jsme jezdili my, jindy volejbalisti nebo fotbalisti. Já v té době působil v Dukle Praha, pak jsme byli převeleni do Dukly Plzeň.
Připomínáte vaše účinkování ve vojenském klubu, prospělo vám po sportovní stránce?
Určitě. Ten systém byl navozený velice dobře. Cyklisti, boxeři, vzpěrači, všichni jezdili na Šumavu na soustředění, kde se věnovali rozvoji síly.
Lipno vám natolik přirostlo k srdci, že se pouštíte do organizace běžeckého závodu?
Hned při první zmínce jsem zareagoval naprosto spontánně. Říkali mi, Honzíku, my bychom potřebovali pomoc, máš vztah k běžkám, vztah k regionu, odpověděl jsem, že není co řešit. Se vším rád pomůžu. I sám poběžím.
Jak vypadá konkrétní program?
Poběží se v sobotu a v neděli. Západočeská univerzita zapůjčila krásná čísla, sešli jsme se se starosty. Hlavním patronem je Květa Pecková Jeriová, vynikající běžkyně, stříbrná medailistka z olympiády a Pavel Benc, to je člen tehdy naší vůbec první medailové olympijské štafety. Živě si pamatuju, jak jsem ten závod sledoval, seděl jsem na gauči, úplně ronil slzy. Byl to úžasný úspěch, kluci tehdy porazili velikány běžeckého lyžování.
Hlavní závod Šumavské třicítky se pojede v neděli, v 11.30 vyrazí muži na třicetikilometrovou trať, jakou očekáváte účast?
Zatím ne příliš velkou. Je to první ročník. Do budoucna ale chceme, aby to byla velká záležitost pro všechny, kteří se běžeckému lyžování věnují. Trať bude upravená, pěkná, zajištěno bude občerstvení. Nebude to vyšperkované jako Jizerská padesátka, kde jsem letos byl a uběhl jsem si svých pětadvacet kilometrů, ale do budoucna chceme, aby to byl hezký svátek lyžování, aby závod přitáhl lidi. Akce skončí, ale zůstanou krásné stopy, to je přece radost.
Odkud kam se pojede?
Start je na louce asi kilometr od Nové Pece. Půlka trati povede kolem Schwarzenberského kanálu, to je exkluzivní záležitost, tam je krásné prostředí. Kopečky tam sice trochu jsou, ale není to žádný drasťák, bude to příjemná trať.
Když se na okamžik zastavíme u vašeho zlatého olympijského závodu, zaskočím vás otázkou, kde aktuálně leží medaile z Mexika?
Vůbec ne. Mám ji v trezoru na střeleckém stadionu v Plzni, kde působím. Už jsem zasloužilý důchodce, osm let jsem v penzi, ale pořád jsem tajemníkem klubu. Jsem ředitelem největšího závodu na světě.
Za ten považujete Grand Prix?
Ni jistě. Grand Prix of Liberation. Velká cena osvobození. Loni přijeli střelci z pětatřiceti států celého světa, letos očekáváme rekord.
Střelci mobilizují síly před OH v Londýně?
I to hraje svoji roli, hlavně přijíždějí střelci z celého světa díky balistickým předpokladům našeho střeleckého stadionu. Ten je jednou ze střeleckých perel. Dají se tam dělat obrovské výkony. Nefouká tam, přestože je to otevřený prostor. Vysoká konkurence se v Plzni schází už tradičně. Byl jsem jako host na olympiádě v Pekingu, všichni, kteří vítězili v Číně, závodili na Velké ceně osvobození v Plzni. Toho si vážíme.
Odpovídáte často na dotazy, které se týkají vašeho zlatého olympijského závodu?
Pořád. Je to s podivem, ale je to tak. Závod byl sám o sobě zajímavý. Vždy si říkám, že už jsem o tom tolikrát vyprávěl, ale faktem je, že to má lidský rozměr, který zaujme.
Letošní sezona je olympijská, střelci patří tradičně k českým medailovým želízkům, očekává se od nich hodně i v Londýně?
Očekává. V minulosti to ale tak nebylo. V roce 1968 novináři považovali moje vítězství za obrovské překvapení. To je ale tím, a dovoluji si novináře kritizovat, že střelectví, které patří do kategorie malých sportů, i když je v televizi divácky jedním z nejzajímavějších, vnímají jen rok před olympiádou. O mně u nás nikdo neděl, ale třeba v Maďarsku, v tehdejším Sovětském svazu, v Německu, i v Západním, jsem měl docela veliké renomé. V té době už jsem dokázal několik velmi dobrých výkonů, ale pro naše novináře byla zlatá medaile hrozným překvapením. Ptali se, kdo to je?
Tak už to u menších sportů bývá, že?
Ano, ale není to dobře. Atleti, střelci, další sportovci za to mají jen to, že teta řekne: „Frantíku, já o tobě četla v krajských novinách.“ To je pohlazení. Měla by v tom být spravedlnost. Novináři by si měli uvědomit, že máme nejen hokejisty a fotbalisty, ale je tu spousta různých sportů. Dostat se na olympiádu vůbec není žádná legrace. V Pekingu jsme obsadili jen sedmnáct ze dvaceti sedmi druhů sportu. Deset jsme vůbec neobsadili. Nebyli jsme schopni, to není dobrá vizitka. Tady by se měli novináři ptát, co a kolik chyběl, zda byla dostatečná podpora. To by lidi zajímalo.
Vrátím se k předchozí odpovědi, opravdu považujete střelectví za divácky v televizi nejzajímavější sport?
To je léty prověřeno. Soutěže probíhají v první polovině olympiády, technické zajištění přenosů je ohromné. Je to dáno i úspěchem, když český kůň je v osmičce finalistů, to je pak bomba. Co předvedla Katka Emmons v Pekingu, která ze šestého místa po desetinkách během deseti ran prostřílela až na stříbrnou medaili, to byl nádherný zážitek.
Program Šumavské třicítky:
4.2. 10.00 běh pro základní školy (3 km)
10.30 běh pro střední školy (5 km)
11.00 běh pro podnikatele (3 km)
13.00 běh pro rodiče s dětmi do 1 km (podle věku)
5.2. 10.00 běh kategoria A ženy (15 km)
11.30 (běh kategorie B muži (30 km)
Copyright © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s.
