Praha – Příští víkend bude u startu Šumavské třicítky, závodit ale nebude. Trojnásobná olympijská medailistka v běhu na lyžích Květa Jeriová Pecková chce být u zrodu nového závodu a nové lyžařské tradice.
„Pořadatelé závodu mě oslovili a já si toho považuji,“ říká pětapadesátiletá bývalá lyžařka a dnes předsedkyně klubu fair play při Českém olympijském výboru.
„Tenhle závod sice ještě nemá tradici, ale lokalita je velice dobrá pro běžecké lyžování. Proto jsme se s Pavlem Bencem rozhodli, že jako lyžaři společně tuto aktivitu podpoříme,“ vysvětluje.
– Závod má podpořit strádající oblast u Lipenské oblasti. Nakolik jste o problémech Nové Pece informována?
Něco jsme viděli na vlastní oči, byli jsme se tam podívat. O něčem jsme slyšeli. Je to takový bohem zapomenutý kraj, ale o to hezčí. Proto si myslím, že lidem, kteří tam žijí, je třeba pomoct, udělat tam nějakou propagaci a přitáhnout návštěvníky.
– Vy tedy tuto šumavskou oblast lyžařsky znáte?
Právě že v minulosti tahle oblast lyžařská vůbec nebyla. Co se týče Šumavy, jezdilo se vždycky na Zadov. Ale opravdu si myslím, že tohle místo má pro to lyžování výborné podmínky. Je to i taková končina, která nabízí klid a relaxaci v tom dnešním bláznivém světě, plném shonu a ruchu. Je to přesně to místo, kde si člověk může odpočinout se vším všudy.
– Mluvila jste o Zadově, tam se za vaší éry jel i Světový pohár. Jak na něj vzpomínáte?
Tehdy byl docela problém, protože v roce 1983 nebyl vůbec žádný sníh a ten se tenkrát nikoliv vyrobil, ale dovezl. Samotné závody proběhly docela dobře, ale organizátorům to dalo opravdu moc práce.
– Jezdíte ještě na Zadov? Nepotřeboval by taky trochu té živé vody?
Se Zadovem je spojeno jméno Katky Neumannové, a přeci jen je na tom o trochu líp. I když, který region by nepotřeboval trochu pomoct, že?
– Jak často se teď dostanete na běžky?
Snažím se, jak jen to jde, ale moc času mi nezbývá. Chtěla bych alespoň jednou za týden, úplně se mi to ale nedaří, protože mám taky další povinnost. Mám lyžování strašně ráda, ale už s nikým nemůžu závodit. Ten čas, kdy mi to hodně šlo, už je pryč.
– Ale tu třicítku byste ještě ujela, ne?
Možná že ano. O závodním tempu tu ale nemůže být ani řeč.
– Budete na startu?
Pojedu se tam podívat a podpořit, ale závodit nebudu.
– Jste zároveň i předsedkyní klubu fair play u ČOV. Co vás v poslední době v této funkci nejvíc potěšilo?
Myslím si, že jsou takové drobné střípky, které dávají pocit, že člověk dělá něco pro dobrou věc. Každý čin fair play hrozně potěší, je vidět, že ještě existují lidé, kteří dokážou pomoct druhému, myslet na druhého a snažit se, aby bylo mezi námi hezky. Bohužel se o tom moc nepíše, tak alespoň při vyhlášení cen fair play se na ně vzpomene.
– Ale přece jen, neupadá fair play u sportu trošku?
Obecně se dá říct, že ne, protože návrhů nám chodí stále dost. Možná se vám zdá, že jich je míň, ale je to jen tím, že se o tom neví. Tohle není jen o situaci ve sportu, ale v celé naší společnosti.
– Je vám smutno, když sledujete současné české ženské běžecké lyžování, které má předaleko do vaší slavné doby? Proč pokleslo tak nízko?
Ono těch příčin bude víc. Sport se dostal do úplně jiné finanční pozice, než když jsem začínala já. Navíc je to sport, který je o veliké dřině, a do toho se každému nechce. Aza další, když tu byla Kačka Neumannová, byla výkonnostně i finančně oddělená od dalšího pole. Nevznikla tady bohužel větší spolupráce a provázanost, která by vytvořila tým, který by ji stíhal. Až když skončila, ukázala se pravá situace a výkonnost. Já osobně už ale nejsem u lyžování tak blízko, abych o tom mohla zasvěceně hovořit.
– Na co se teď ve sportu nejvíc těšíte?
Až se svezu na lyžích (smích). Těším se samozřejmě taky na olympiádu, protože to jsou špičkové výkony, ať se jdete podívat na cokoliv, to bude svátek sportu.
Copyright © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s.
